Perníková chaloupka

14.03.2012 15:37

Vypravěč: V Šumavském polesí, v tom ráji vřesu, pracoval drvoštěp ze státních lesů. Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou, smrkům a modřínům, rád pustil žilou. Protože na blízku nebyla školka, chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka. Zatímco tatínek dělal z lesa paseku, dala se Mařenka hlasitě do breku.           

Mařenka: Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí, vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí. Projdeme se bratříčku jen malou chviličku, malin a borůvek narveme trošičku.                                                                              

Jeníček: Rád vidím Mařenko, že to máš taky, vždyť já už od rána nevidím hlady.                   

Vypravěč: Zmizely dětičky potají v houštině, marně však pátrali po sladké malině. Za chvíli chudinkám nebylo do špásu, protože zbloudily, nemaje kompasu. Dva dny a dvě noci šlapali tiše, potom jim začalo kručeti v břiše. Usedli do trávy, neznaje data. V tom Mařce se zjevila Morgana Fata.

Mařenka: Pohlédni Jeníku, co máme za kliku, město zřím veliké, je celé z perníku.

Jeník: Asi máš vidění v neblahé předtuše, vždyť jseš jen Mařena a žadná Libuše. Tak přestaň věštit a nazuj si holinky, půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.

Vypravěč: Hrabaly dětičky, kde se to šiklo, najednou na blízku, světýlko bliklo. Rychle se rozběhly k bílému puntíku, spatřily panelák, byl celý z perníku. Vylezly na žebřík a plný spěchu, jaly se pojídat slaďoučkou střechu.

Ježibaba: Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek?

Jeník: Hůůůůůůůůů, to jsem jen já vánek.

Ježibaba: Já ti dám vánek prolhaný pacholku, střechu mi sežereš beze všech okolků?

Vypravěč: A babice, která kdys bývalá kráskou, spatřila Jeníka a hned vzplala láskou.

Ježibaba: Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů, koupim ti prstýnek, žít budem spolu, láskou snad uhořím, lavju žetem.

Jeník: Na to ti neskočím, copak jsem kretén?

Ježibaba: Tak buďte proklatí, ty i ta děva, ať vám můj perníček potrhá střeva!

(Příspěvek od návštěvníka p486)